Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Hvorfor fnyser Hedninger, hvi pønser Folkefærd paa, hvad faafængt er?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Jordens Konger rejser sig, Fyrster samles til Raad mod HERREN og mod hans Salvede:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

»Lad os sprænge deres Baand og kaste Rebene af os!«

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Han, som troner i Himlen, ler, Herren, han spotter dem.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Saa taler han til dem i Vrede, forfærder dem i sin Harme:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

»Jeg har dog indsat min Konge paa Zion, mit hellige Bjerg!«

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Jeg kundgør HERRENS Tilsagn. Han sagde til mig: »Du er min Søn, jeg har født dig i Dag!

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Bed mig, og jeg giver dig Hedningefolk til Arv og den vide Jord i Eje;

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

med Jernspir skal du knuse dem og sønderslaa dem som en Pottemagers Kar!«

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Og nu, I Konger, vær kloge, lad eder raade, I Jordens Dommere,

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

tjener HERREN i Frygt, fryd jer med Bæven!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Kysser Sønnen, at ikke han vredes og I forgaar! Snart blusser hans Vrede op. Salig hver den, der lider paa ham!