Žalmy 18
1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
Ljubiæu te, Gospode, krjeposti moja,
2 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Gospode, grade moj, zaklone moj, koji se oboriti ne može, izbavitelju moj, Bože moj, kamena goro, na kojoj se ne bojim zla, štite moj, rože spasenja mojega, utoèište moje!
3 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Prizivljem Gospoda, kojemu se klanjati valja, i opraštam se neprijatelja svojih.
4 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Obuzeše me smrtne bolesti, i potoci nevaljalijeh ljudi uplašiše me.
Opkoliše me bolesti paklene, stegoše me zamke smrtne. (Sheol h7585)
6 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
U svojoj tjeskobi prizvah Gospoda, i k Bogu svojemu povikah; on èu iz dvora svojega glas moj, i vika moja doðe mu do ušiju.
7 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Zatrese se i pokoleba se zemlja, zadrmaše se i pomjeriše iz temelja gore, jer se on razljuti.
8 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
Podiže se dim od gnjeva njegova, iz usta njegovijeh oganj, koji proždire, i živo ugljevlje otskakaše od njega.
9 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Savi nebesa i siðe. Mrak bješe pod nogama njegovijem.
10 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
Sjede na heruvima i podiže se, i poletje na krilima vjetrnijem.
11 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
Od mraka naèini sebi krov, sjenicu oko sebe, od mraènijeh voda, oblaka vazdušnijeh.
12 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Od sijevanja pred njim kroz oblake njegove udari grad i živo ugljevlje.
13 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Zagrmje na nebesima Gospod, i višnji pusti glas svoj, grad i živo ugljevlje.
14 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Pusti strijele svoje, i razmetnu ih; silu munja, i rasu ih.
15 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
I pokazaše se izvori vodeni, i otkriše se temelji vasionoj od prijetnje tvoje, Gospode, od dihanja duha gnjeva tvojega.
16 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
Tada pruži s visine ruku, uhvati me, izvuèe me iz vode velike.
17 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Izbavi me od neprijatelja mojega silnoga i od mojih nenavidnika, kad bijahu jaèi od mene.
18 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Ustaše na me u dan nevolje moje, ali mi Gospod bi potpora.
19 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
Izvede me na prostrano mjesto, i izbavi me, jer sam mu mio.
20 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Dade mi Gospod po pravdi mojoj, i za èistotu ruku mojih dariva me.
21 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Jer se držah putova Gospodnjih, i ne odmetnuh se Boga svojega,
22 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
Nego su svi zakoni njegovi preda mnom, i zapovijesti njegovijeh ne uklanjam od sebe.
23 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
Bih mu vjeran, i èuvah se od bezakonja svojega.
24 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
Dade mi Gospod po pravdi mojoj, po èistoti ruku mojih pred oèima njegovima.
25 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
Sa svetima postupaš sveto, s èovjekom vjernim vjerno,
26 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
S èistim èisto, a s nevaljalim nasuprot njemu.
27 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
Jer ti pomažeš ljudima nevoljnim, a oèi ponosite ponižavaš.
28 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
Ti raspaljuješ vidjelo moje; Gospod moj prosvjetljuje tamu moju.
29 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
S tobom razbijam vojsku, i s Bogom svojim skaèem preko zida.
30 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
Put je Božji vjeran, rijeè Gospodnja èista. On je štit svjema koji se u nj uzdaju.
31 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
Jer ko je Bog osim Gospoda, i ko je obrana osim Boga našega?
32 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
Ovaj Bog opasuje me snagom, i èini mi vjeran put.
33 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
Daje mi noge kao u jelena, i na visine stavlja me.
34 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
Uèi ruke moje boju, i mišice moje èini da su luk od mjedi.
35 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
Ti mi daješ štit spasenja svojega; desnica tvoja drži me, i milost tvoja èini me velika.
36 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
Ti širiš korak moj, te se ne spotièu noge moje.
37 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
Tjeram neprijatelje svoje i stižem ih, i ne vraæam se dok ih ne istrijebim.
38 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
Obaram ih, i ne mogu ustati, padaju pod noge moje.
39 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Jer me ti opasuješ snagom za boj, i koji ustanu na me, obaraš ih preda mnom.
40 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
Neprijatelja mojih pleæi ti mi obraæaš, i potirem nenavidnike svoje.
41 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Oni vièu, ali nema pomagaèa, ka Gospodu, ali ih on ne sluša.
42 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
Rasipam ih kao prah po vjetru, kao blato po ulicama gazim ih.
43 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
Ti me izbavljaš od bune narodne, postavljaš me da sam glava tuðim plemenima; narod kojega ne poznavah, služi mi.
44 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
Po samome èuvenju slušaju me, tuðini pokorni su mi.
45 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
Tuðini blijede, dršæu u gradovima svojim.
46 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
Živ je Gospod, i da je blagosloven braniè moj! Da se uzvisi Bog spasenja mojega,
47 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
Bog, koji mi daje osvetu, i pokorava mi narode,
48 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
Koji me izbavlja od neprijatelja, podiže me nad one koji ustaju na me i od èovjeka žestoka izbavlja me!
49 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
Toga radi hvalim te, Gospode, pred narodima, i pojem imenu tvojemu,
50 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Koji slavno izbavljaš cara svojega, i èiniš milost pomazaniku svojemu Davidu i natražju njegovu dovijeka.
