Žalmy 18
1 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
Til sangmesteren; av Herrens tjener David, som talte denne sangs ord til Herren den dag da Herren hadde utfridd ham av alle hans fienders hånd og av Sauls hånd. Og han sa: Herre, jeg har dig hjertelig kjær, min styrke!
2 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
Herren er min klippe og min festning og min frelser; min Gud er min klippe, som jeg setter min lit til, mitt skjold og min frelses horn, min borg.
3 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
Jeg påkaller den Høilovede, Herren, og blir frelst fra mine fiender.
4 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Dødens rep omspente mig, og fordervelsens strømmer forferdet mig.
Dødsrikets rep omgav mig, dødens snarer overfalt mig. (Sheol h7585)
6 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
I min trengsel påkalte jeg Herren, og jeg ropte til min Gud; han hørte fra sitt tempel min røst, og mitt skrik kom for ham, til hans ører.
7 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Da rystet og bevet jorden, og fjellenes grunnvoller skalv, og de rystet, for hans vrede var optendt.
8 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
Det steg røk op av hans nese, og fortærende ild fra hans munn; glør brente ut av ham.
9 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Og han bøide himmelen og steg ned, og det var mørke under hans føtter.
10 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
Og han fór på kjeruber og fløi, og han fór hastig frem på vindens vinger.
11 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
Han gjorde mørke til sitt dekke, rundt omkring sig til sitt skjul, mørke vann, tykke skyer.
12 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
Frem av glansen foran ham fór hans skyer frem, hagl og gloende kull.
13 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
Og Herren tordnet i himmelen, den Høieste lot sin røst høre, hagl og gloende kull.
14 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
Og han utsendte sine piler og spredte dem omkring - lyn i mengde og forvirret dem.
15 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
Da kom vannenes strømmer til syne, og jordens grunnvoller blev avdekket ved din trusel, Herre, for din neses åndepust.
16 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
Han rakte sin hånd ut fra det høie, han grep mig; han drog mig op av store vann.
17 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han fridde mig ut fra min sterke fiende og fra mine avindsmenn; for de var mig for mektige.
18 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
De overfalt mig på min motgangs dag; men Herren blev min støtte.
19 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
Og han førte mig ut i fritt rum; han frelste mig, for han hadde behag i mig.
20 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, han betalte mig efter mine henders renhet.
21 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
For jeg tok vare på Herrens veier og vek ikke i ondskap fra min Gud.
22 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
For alle hans lover hadde jeg for øie, og hans bud lot jeg ikke vike fra mig.
23 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
Og jeg var ulastelig for ham og voktet mig vel for min synd.
24 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
Og Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, efter mine henders renhet for hans øine.
25 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
Mot den fromme viser du dig from, mot den rettvise mann viser du dig rettvis,
26 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
mot den rene viser du dig ren, mot den forvendte viser du dig vrang.
27 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
For du frelser elendige folk, og du fornedrer høie øine.
28 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
For du lar min lampe skinne; Herren min Gud opklarer mitt mørke.
29 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
For ved dig stormer jeg løs på fiendeskarer, og ved min Gud springer jeg over murer.
30 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
Gud, hans vei er fullkommen; Herrens ord er rent, han er et skjold for alle dem som setter sin lit til ham.
31 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
For hvem er Gud foruten Herren, og hvem er en klippe, uten vår Gud?
32 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
Den Gud som omgjorder mig med kraft og gjør min vei fri for støt,
33 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
som gir mig føtter likesom hindene og stiller mig på mine høider,
34 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
som oplærer mine hender til krig, så mine armer spenner kobberbuen.
35 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
Og du gir mig din frelse til skjold, og din høire hånd støtter mig, og din mildhet gjør mig stor.
36 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
Du gjør rummet vidt for mine skritt under mig, og mine ankler vakler ikke.
37 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
Jeg forfølger mine fiender og når dem, og jeg vender ikke tilbake før jeg har gjort ende på dem.
38 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
Jeg knuser dem, så de ikke makter å reise sig; de faller under mine føtter.
39 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
Og du omgjorder mig med kraft til krig, du bøier mine motstandere under mig.
40 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
Og mine fiender lar du vende mig ryggen, og mine avindsmenn utrydder jeg.
41 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
De roper, men der er ingen frelser - til Herren, men han svarer dem ikke.
42 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
Og jeg knuser dem som støv for vinden, jeg tømmer dem ut som søle på gatene.
43 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
Du redder mig fra folkekamper, du setter mig til hode for hedninger; folkeferd som jeg ikke kjenmer, tjener mig.
44 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
Bare de hører om mig, blir de mig lydige; fremmede kryper for mig.
45 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
Fremmede visner bort og går bevende ut av sine borger.
46 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
Herren lever, og priset er min klippe, og ophøiet er min frelses Gud,
47 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
den Gud som gir mig hevn og legger folkeferd under mig,
48 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
som frir mig ut fra mine fiender; ja, over mine motstandere ophøier du mig, fra voldsmannen redder du mig.
49 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
Derfor vil jeg prise dig iblandt hedningene, Herre, og lovsynge ditt navn.
50 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Han gjør frelsen stor for sin konge, han gjør miskunnhet mot sin salvede, mot David og mot hans ætt til evig tid.
