Žalmy 17
1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
Oye, o! Jehová, la justicia; está atento a mi clamor: escucha mi oración, hecha sin labios de engaño.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
De delante de tu rostro salga mi juicio: vean tus ojos la rectitud.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Tú has probado mi corazón; me has visitado de noche; refinásteme, y no hallaste: lo que pensé no pasó mi boca.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
Para las obras humanas, por la palabra de tus labios yo observé los caminos del violento.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
Sustenta mis pasos en tus caminos, porque mis pies no resbalen.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
Yo te he invocado, por cuanto tú me oyes, o! Dios; inclina a mí tu oreja, oye mi palabra.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
Haz maravillosas tus misericordias, salvador de los que en ti confían, de los que se levantan contra tu diestra.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Guárdame como a lo negro de la niñeta del ojo, escóndeme con la sombra de tus alas.
9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
De delante de los malos que me oprimieron: de mis enemigos que me cercan por la vida.
10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
Cerrados con su grosura: con su boca hablan soberbiamente.
11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
Nuestros pasos nos han cercado ahora: ponen sus ojos para tender nos a tierra;
12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
Parecen al león que desea hacer presa: y al leoncillo que está escondido.
13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
Levántate, o! Jehová; anticipa su rostro: póstrale: escapa mi alma del malo con tu espada;
14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
De los varones con tu mano, o! Jehová: de los varones de mundo cuya parte es en esta vida: cuyo vientre hinches de tu tesoro: hartan sus hijos, y dejan la resta a sus chiquitos.
15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
Yo en justicia veré tu rostro: hartarme he cuando despertare a tu semejanza.
