< Žalmy 16 >
1 Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
Ein Weihegesang, von David. - Beacht mich, Herr, wie ich bei Dir mich berge! -
2 Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
Ich spreche zu dem Herrn: "Du Herr! Du bist mein Glück; nichts geht mir über Dich."
3 Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
Die Heiligtümer, die im Land, die wundervollen, sind meine ganze Freude.
4 Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
Die mehren ihre Schmerzen, die einem anderen zueilen. Ich nehme nimmer teil an ihren Blutspenden und bringe nicht auf meine Lippen ihre Namen.
5 Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
Der Herr ist ja mein Anteil und mein Becher. - Du wirfst mein Los. -
6 Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
Die Lose sind für mich aufs Lieblichste gefallen; der Erbanteil gefällt mir über alle Maßen.
7 Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
Den Herren preise ich, der mich berät, und auch die Nächte, da mich mein Gewissen mahnte.
8 Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
Ich stelle stets vor mich den Herrn; ich wanke nicht, wenn er zu meiner Rechten steht. -
9 Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
Drob freue sich mein Herz und juble mein Gemüt! Und sicher ruht mein Leib.
10 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. (Sheol )
Du läßt nicht meine Seele in der Unterwelt, und Deinen Frommen läßt Du nicht Verwesung spüren. (Sheol )
11 Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
Du tust mir kund des Lebens Pfad zur Fülle jener Freuden, die bei Dir nur sind, zu ewigen Wonnen, die in Deiner Rechten.