Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Hvalite Gospoda; ker dobro je prepevati Bogu našemu; ker prijetno, spodobno je hvaljenje.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Zidar Jeruzalema Gospod, Izraelce zbira razkropljene.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
On ozdravlja potrte v srci in obvezuje v njih bolečinah.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Prešteva zvezd število, kliče jih, kolikor jih je, po imenih.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Velik je Gospod, Bog naš, in mnoga moč njegova, razumnost njegova brezmerna.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Krotke podpira Gospod, hudobne potiska noter do tal.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Pojte hvalne pesmi Gospodu, na strune prepevajte našemu Bogu.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
On zagrinja z gostimi oblaki nebesa; dež napravlja zemlji, daje, da seno rodevajo gore.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Živež svoj daje živini, mladim krokarjem, ki čivkajo.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Moči konjeve se ne veseli, stegna odličnega moža mu niso po volji;
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Po volji so Gospodu boječi se njega, kateri imajo nado v milosti njegovi.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
S hvalo slávi Jeruzalem Gospoda, hvali Boga svojega, o Sijon.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Ker zapahe tvojih vrát utrjuje, sinove tvoje blagoslavlja sredi tebe.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Mir daje pokrajinam tvojim, z mozgom pšenice te siti.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Ko pošlje govor svoj na zemljo, urno izteče beseda njegova.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Sneg daje kakor volno, slano razsiplje kakor pepél.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Led svoj meče dol, kakor koščke; pred mrazom njegovim kdo prebije?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Besedo svojo pošlje in jih raztaja; kakor hitro pihne veter svoj, iztekó vodé.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Besede svoje naznanja Jakobu; postave svoje in pravice svoje Izraelu.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Ni storil tako nobenemu narodu; zatorej ne poznajo tistih pravic. Aleluja.
