Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Hvalite Gospoda, kajti dobro je peti hvalnice našemu Bogu, kajti to je prijetno in hvala je ljubka.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Gospod je zgradil Jeruzalem; skupaj zbira Izraelove pregnance.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Ozdravlja potrte v srcu in povezuje njihove rane.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Šteje število zvezd, vse jih kliče po njihovih imenih.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Velik je naš Gospod in zelo močan, njegovo razumevanje je neskončno.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Gospod dviguje krotke; zlobne podira k tlom.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Pojte Gospodu z zahvaljevanjem, našemu Bogu pojte hvalo na harfo,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
ki nebo pokriva z oblaki, ki za zemljo pripravlja dež, ki daje travi, da raste po gorah.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
On daje živali njeno hrano in mladim krokarjem, ki kličejo.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Ne razveseljuje se v moči konja. Ne veseli se človeških nog.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Gospod se veseli tistih, ki se ga bojijo, tistih, ki upajo v njegovo usmiljenje.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Hvali Gospoda, oh Jeruzalem, hvali svojega Boga, oh Sion.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Kajti utrjuje zapahe tvojih velikih vrat, tvoje otroke je blagoslovil znotraj tebe.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Na tvojih mejah daje mir in te nasičuje z najodličnejšo pšenico.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Svojo zapoved pošilja na zemljo; njegova beseda teče zelo naglo.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Sneg daje kakor volno, slano razsiplje kakor pepel.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Svoj led meče kakor koščke; kdo lahko obstane pred njegovim mrazom?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Razpošilja svojo besedo in jih topi; svojemu vetru povzroča, da piha in vodam, [da] tečejo.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Svojo besedo kaže Jakobu, svoje zakone in svoje sodbe Izraelu.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Z nobenim narodom ni tako postopal in glede njegovih sodb, jih oni niso spoznali. Hvalite Gospoda.
