< Žalmy 147 >
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lodate il Signore: è bello cantare al nostro Dio, dolce è lodarlo come a lui conviene. Alleluia.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Il Signore ricostruisce Gerusalemme, raduna i dispersi d'Israele.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Risana i cuori affranti e fascia le loro ferite;
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
egli conta il numero delle stelle e chiama ciascuna per nome.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Grande è il Signore, onnipotente, la sua sapienza non ha confini.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Il Signore sostiene gli umili ma abbassa fino a terra gli empi.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Cantate al Signore un canto di grazie, intonate sulla cetra inni al nostro Dio.
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Egli copre il cielo di nubi, prepara la pioggia per la terra, fa germogliare l'erba sui monti.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Provvede il cibo al bestiame, ai piccoli del corvo che gridano a lui.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Non fa conto del vigore del cavallo, non apprezza l'agile corsa dell'uomo.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Il Signore si compiace di chi lo teme, di chi spera nella sua grazia.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Glorifica il Signore, Gerusalemme, loda il tuo Dio, Sion. Alleluia.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Perché ha rinforzato le sbarre delle tue porte, in mezzo a te ha benedetto i tuoi figli.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Egli ha messo pace nei tuoi confini e ti sazia con fior di frumento.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Manda sulla terra la sua parola, il suo messaggio corre veloce.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Fa scendere la neve come lana, come polvere sparge la brina.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Getta come briciole la grandine, di fronte al suo gelo chi resiste?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Manda una sua parola ed ecco si scioglie, fa soffiare il vento e scorrono le acque.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Annunzia a Giacobbe la sua parola, le sue leggi e i suoi decreti a Israele.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Così non ha fatto con nessun altro popolo, non ha manifestato ad altri i suoi precetti. Alleluia.