Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lobet Jah! / Denn köstlich ist's, unsern Gott zu preisen; / Ja, lieblich ist's, es ziemt sich Lobgesang.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Jahwe bauet Jerusalem, / Die Vertriebnen Israels sammelt er wieder.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Er heilt die zerbrochnen Herzen, / Und ihre Wunden verbindet er.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Er bestimmt den Sternen ihre Zahl, / Sie alle ruft er bei Namen.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Groß ist unser Herr und reich an Kraft, / Seine Einsicht ist unermeßlich.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Den Duldern hilft Jahwe auf, / Aber Frevler erniedrigt er tief zu Boden.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Stimmt für Jahwe ein Danklied an, / Spielt unserm Gott auf der Zither!
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Er bedeckt den Himmel mit Wolken, / Er spendet Regen der Erde, / Läßt Gras auf den Bergen sprossen.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Er gibt dem Vieh sein Futter, / Den jungen Raben, wenn sie schrein.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Nicht an des Rosses Stärke hat er Gefallen, / Er hat nicht Lust an des Mannes Beinen.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Lust hat Jahwe an seinen Frommen, / Die da harren auf seine Huld.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Preise, Jerusalem, Jahwe, / Lobe, Zion, deinen Gott!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Denn er hat deiner Tore Riegel gestärkt, / Hat deine Kinder gesegnet in dir.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Er hat deinem Lande Frieden geschenkt, / Dich mit dem besten Weizen gesättigt.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Er sendet sein Machtwort nieder zur Erde, / Eilend läuft sein Gebot.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Er gibt Schnee wie Wolle, / Streut Reif wie Asche aus.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Er wirft seinen Hagel herab in Stücken: / Wer hält vor seiner Kälte stand?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Sendet er aber sein Wort, so zerschmelzt er sie. / Er läßt seinen Tauwind wehn, so rinnen Gewässer.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Er hat für Jakob sein Wort verkündet, / Seine Satzungen und Rechte für Israel.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
So hat er sonst keinem Volke getan; / Drum kennen sie auch seine Rechte nicht. / Lobt Jah!
