Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Av David. Lova vere Herren, mitt berg, som lærde mine hender strid og mine fingrar ufred,

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

mi miskunn og mi festning, mi borg og min bergar, min skjold og den eg flyr til, han som tvingar mitt folk under meg!

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Herre, kva er ein mann, at du kjenner honom, eit menneskjebarn, at du agtar på det?

4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Mannen likjest ein pust, hans dagar er som ein kvervande skugge.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Herre, bøyg din himmel, og stig ned, rør du fjelli so dei ryk!

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Lat ljonet lyna, og spreid deim, send dine piler, og skræm deim!

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Rett henderne ned frå det høge, frels meg og fria meg ut frå dei store vatni, frå handi åt framande,

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

dei som med munnen talar svik, og deira høgre hand er lygne-hand.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Gud, ein ny song vil eg syngja deg, til tistrengs-harpa vil eg syngja deg lov,

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

du som gjev kongar frelsa, som friar David, tenaren din, frå det vonde sverd.

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Frels meg og fria meg ut frå handi åt framande, dei som med munnen talar svik, og deira høgre hand er lygne-hand!

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

So våre søner kann vera i sin ungdom som høgvaksne vokstrar, våre døtter som hyrnestolpar, hogne som til eit slott,

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

so våre bur kann vera fulle og gjeva av alle slag, so våre sauer kann auka seg i tusundtal, ja, ti tusundtal på våre marker,

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

so våre kyr kann hava kalv, og der ikkje må vera brot og ikkje tap, og inkje klagerop på våre gator.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Sælt er det folk som hev det soleis; sælt er det folk som hev Herren til Gud.