Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Psalmus David. Adversus Goliath. [Benedictus Dominus Deus meus, qui docet manus meas ad prælium, et digitos meos ad bellum.

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Misericordia mea et refugium meum; susceptor meus et liberator meus; protector meus, et in ipso speravi, qui subdit populum meum sub me.

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Domine, quid est homo, quia innotuisti ei? aut filius hominis, quia reputas eum?

4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Homo vanitati similis factus est; dies ejus sicut umbra prætereunt.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Domine, inclina cælos tuos, et descende; tange montes, et fumigabunt.

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Fulgura coruscationem, et dissipabis eos; emitte sagittas tuas, et conturbabis eos.

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Emitte manum tuam de alto: eripe me, et libera me de aquis multis, de manu filiorum alienorum:

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera iniquitatis.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Deus, canticum novum cantabo tibi; in psalterio decachordo psallam tibi.

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

Qui das salutem regibus, qui redemisti David servum tuum de gladio maligno,

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

eripe me, et erue me de manu filiorum alienorum, quorum os locutum est vanitatem, et dextera eorum dextera iniquitatis.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

Quorum filii sicut novellæ plantationes in juventute sua; filiæ eorum compositæ, circumornatæ ut similitudo templi.

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

Promptuaria eorum plena, eructantia ex hoc in illud; oves eorum fœtosæ, abundantes in egressibus suis;

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

boves eorum crassæ. Non est ruina maceriæ, neque transitus, neque clamor in plateis eorum.

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Beatum dixerunt populum cui hæc sunt; beatus populus cujus Dominus Deus ejus.]