Žalmy 144
1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
David’s. Blessed be Yahweh, my Rock, who teacheth my hands to war, my fingers to fight:
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
My lovingkindness and my stronghold, my high tower and my deliverer—mine! My buckler, and he in whom I have sought refuge, —He that subdueth my people under me.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
O Yahweh! what is the earthborn, And yet thou hast acknowledged him, —the son of a mortal, And yet thou hast taken account of him:
4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
The earthborn, resembleth, a vapour, his days, are like a passing shadow.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
O Yahweh! bow thy heavens and come down, Touch the mountains, that they smoke:
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Flash forth lightning, that thou mayest scatter them, Send out thine arrows, that thou mayest confound them:
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Put forth thy hands from on high: —Snatch me away and rescue me out of mighty waters, out of the hand of the sons of the alien,
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Whose mouth, hath spoken deceit, and, whose right hand, is a right hand of falsehood.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
O God! a new song, will I sing unto thee, —On a harp of ten strings, will I make music to thee:
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Who giveth victory unto kings—Who snatcheth away David his servant, from the calamitous sword.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Snatch me away and rescue me out of he hand of the sons of the alien, —whose mouth hath spoken deceit, and, whose right hand, is a right hand of falsehood: —
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
That, our sons, may be like plants well grown while yet young, —Our daughters, like corner pillars, —carved, in the construction of a palace:
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Our garners, full, pouring out from one kind to another; Our flocks, multiplying by thousands—by myriads, in our open fields:
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Our oxen, well-laden; no breaking in and no departing, —and no loud lament in our places of concourse: —
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
How happy the people that is in such a case! How happy the people that hath Yahweh for its God!
