Žalmy 144

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

[A Psalm off] David. Blessed be the LORD my rock, which teacheth my hands to war, [and] my fingers to fight:

2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

My lovingkindness, and my fortress, my high tower, and my deliverer; my shield, and he in whom I trust; who subdueth my people under me.

3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

LORD, what is man, that thou takest knowledge of him? or the son of man, that thou makest account of him?

4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Man is like to vanity: his days are as a shadow that passeth away.

5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Bow thy heavens, O LORD, and come down: touch the mountains, and they shall smoke.

6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Cast forth lightning, and scatter them; send out thine arrows, and discomfit them.

7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Stretch forth thine hand from above; rescue me, and deliver me out of great waters, out of the hand of strangers;

8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

Whose mouth speaketh vanity, and their right hand is a right hand of falsehood.

9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

I will sing a new song unto thee, O God: upon a psaltery of ten strings will I sing praises unto thee.

10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

It is he that giveth salvation unto kings: who rescueth David his servant from the hurtful sword.

11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Rescue me, and deliver me out of the hand of strangers, whose mouth speaketh vanity, and their right hand is a right hand of falsehood.

12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

When our sons shall be as plants grown up in their youth; and our daughters as corner stones hewn after the fashion of a palace;

13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

[When] our garners are full, affording all manner of store; [and] our sheep bring forth thousands and ten thousands in our fields;

14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

[When] our oxen are well laden; [when there is] no breaking in, and no going forth, and no outcry in our streets;

15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Happy is the people, that is in such a case: [yea], happy is the people, whose God is the LORD.