Žalmy 142

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

A Maskil of David, when he was in the cave. A prayer. I cry aloud to the LORD; I lift my voice to the LORD for mercy.

2 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

I pour out my complaint before Him; I reveal my trouble to Him.

3 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

Although my spirit grows faint within me, You know my way. Along the path I travel they have hidden a snare for me.

4 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

Look to my right and see; no one attends to me. There is no refuge for me; no one cares for my soul.

5 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

I cry to You, O LORD: “You are my refuge, my portion in the land of the living.”

6 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

Listen to my cry, for I am brought quite low. Rescue me from my pursuers, for they are too strong for me.

7 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

Free my soul from prison, that I may praise Your name. The righteous will gather around me because of Your goodness to me.