< Žalmy 142 >
1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
Lungsong khaw thung oh naah lawkthuihaih. Angraeng khaeah tha hoi ka hang; tahmen hnikhaih hoi Angraeng khaeah ka hang.
2 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
A hmaa ah laisaephaih lok to ka thuih moe, ka raihaih to a hmaa ah ka taphong.
3 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
Ka tak thungah muithla thazok sut naah, ka caehhaih loklam to nang panoek pae. Ka caehhaih loklam ah nihcae mah kai hanah tamquta hoiah dongh ang patung o.
4 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
Bantang bangah ka khet naah, kai panoek kami mi doeh om ai; abuephaih ka tawn ai; ka hinghaih paawt mi doeh om ai.
5 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
Aw Angraeng, nang khaeah ka hang; nang loe ka buephaih ah na oh moe, kahing kaminawk prae ah kai ih taham ah na oh, tiah ka thuih.
6 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.
Ka poekhaih ka pahnaem boeh pongah, ka hanghaih lok hae tahngai ah; kai pacaekthlaek kaminawk ih ban thung hoiah na pahlong ah; nihcae loe kai pongah thacak o kue.
7 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.
Na hmin pakoeh thai hanah, thongim thung hoiah na loisak ah; ka nuiah na hoih pongah, katoeng kaminawk loe ka taengah angzo o tih.