Žalmy 141

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Psalm Davidov. O Gospod, kličem te, hiti k meni; čuj glas moj, ko te kličem.

2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Molitev moja pridi kakor kadilo pred te; povzdigovanje mojih rok kakor dar večerni.

3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Zloži Gospod, opazuj usta moja; straži karkoli izhaja z ustnic mojih.

4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Ne daj, da se srce moje nagne k hudobni reči, dela doprinašat po krivici z možmi, ki delajo krivico; tudi naj ne uživam njih slaščic.

5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Udari naj me nazaj pravični, milost bode, in posvari me, mazilo bode izvrstno; ne brani se glava moja; čim bolj, tem bolj bode: molitev moja v njih nesrečah.

6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Ali planejo dol raz skale njih sodniki; dasi umejo, da so govori moji prijetni.

7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol h7585)

Kakor bi kdo razsekal in razklal zemljo, raztresejo se naše kosti, v groba žrelo. (Sheol h7585)

8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Ko se v té, Gospod, ozirajo moje oči, k tebi pribegnem, ne zapústi duše moje.

9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Reši me zadrge, katero so mi razpeli, in zank njih, ki delajo krivico.

10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Padejo naj v mreže svoje vsi krivični, jaz pa pojdem mimo.