Žalmy 141

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Psalmus David. [Domine, clamavi ad te: exaudi me; intende voci meæ, cum clamavero ad te.

2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Dirigatur oratio mea sicut incensum in conspectu tuo; elevatio manuum mearum sacrificium vespertinum.

3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Pone, Domine, custodiam ori meo, et ostium circumstantiæ labiis meis.

4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Non declines cor meum in verba malitiæ, ad excusandas excusationes in peccatis; cum hominibus operantibus iniquitatem, et non communicabo cum electis eorum.

5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Corripiet me justus in misericordia, et increpabit me: oleum autem peccatoris non impinguet caput meum. Quoniam adhuc et oratio mea in beneplacitis eorum:

6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

absorpti sunt juncti petræ judices eorum. Audient verba mea, quoniam potuerunt.

7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol h7585)

Sicut crassitudo terræ erupta est super terram, dissipata sunt ossa nostra secus infernum. (Sheol h7585)

8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Quia ad te, Domine, Domine, oculi mei; in te speravi, non auferas animam meam.

9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Custodi me a laqueo quem statuerunt mihi, et a scandalis operantium iniquitatem.

10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Cadent in retiaculo ejus peccatores: singulariter sum ego, donec transeam.]