< Žalmy 141 >

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
A Psalm of David. O Lord, I have cried to you; hear me: attend to the voice of my supplication, when I cry to you.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
Let my prayer be set forth before you as incense; the lifting up of my hands [as] an evening sacrifice.
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
Set a watch, O Lord, on my mouth, and a strong door about by lips.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
Incline not my heart to evil things, to employ pretexts for sins, with me who work iniquity: and I will not. let me not unite with their choice ones.
5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
The righteous shall chasten me with mercy, and reprove me: but let not the oil of the sinner anoint my head: for yet shall my prayer also be in their pleasures.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
Their mighty ones have been swallowed up near the rock: they shall hear my words, for they are sweet.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol h7585)
As a lump of earth is crushed upon the ground, our bones have been scattered by the [mouth of] the grave. (Sheol h7585)
8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
For mine eyes are to you, O Lord God: I have hoped in you; take not away my life.
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
Keep me from the snare which they have set for me, and from the stumbling blocks of them that work iniquity.
10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Sinners shall fall by their own net: I am alone until I shall escape.

< Žalmy 141 >