Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Ki he Takimuʻa, ko e Saame ʻa Tevita. ʻE Sihova, naʻa ke ʻahiʻahiʻi au, pea kuo ke ʻiloʻi au.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
ʻOku ke ʻiloʻi ʻeku nofo hifo mo ʻeku tuʻu hake, ʻoku ke ʻiloʻi ʻeku ngaahi mahalo ʻoku kei mamaʻo.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
ʻOku ke ʻāʻi hoku hala mo hoku tokotoʻanga, pea ʻoku ke ʻiloʻi hoku hala kotoa pē.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
He ʻoku ʻikai ha lea ʻi hoku ʻelelo, ka ko koe, ʻE Sihova, ʻoku ke ʻiloʻi kotoa pē.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Naʻa ke kāpui au ʻi hoku tuʻa mo hoku ʻao, ʻo ke hilifaki ho nima kiate au.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Ko e ʻilo pehē ʻoku fakaofo lahi kiate au; ʻoku māʻolunga ia, ʻoku ʻikai te u faʻa lavaʻi ia.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Te u ʻalu ki fē mei ho Laumālie? Pe te u hola ki fē mei ho ʻao?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Kapau te u ʻalu hake ki he loto langi, ʻoku ke ʻi ai: kapau te u ngaohi hoku mohenga ʻi heli, vakai, ʻoku ke ʻi ai. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Kapau te u toʻo mai ʻae ngaahi kapakau ʻoe pongipongi, pea nofo ʻi he ngaahi ngataʻanga ʻoe tahi;
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
ʻE tataki foki au ʻe ho nima ʻi ai, pea ko ho nima toʻomataʻu te ne puke au.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Kapau te u pehē, Ko e moʻoni ʻe ʻufiʻufi au ʻe he poʻuli; ʻe hoko ʻae pō foki ko e maama ʻo takatakai ʻiate au.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
ʻIo, ʻoku ʻikai fakafufū meiate koe ʻe he poʻuli, ka ʻoku malama ʻae pō ʻo hangē ko e ʻaho: ko e poʻuli mo e maama ʻoku na tatau pe kiate koe.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
He kuo ke maʻu hoku kongaloto: naʻa ke ʻufiʻufi au ʻi he manāva ʻo ʻeku faʻē.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Te u fakamālō kiate koe; he ʻoku fakamanavahē mo fakaofo hoku ngaohi: ʻoku fakaofo hoʻo ngaahi ngāue; pea ʻoku ʻilo pau ki ai ʻe hoku laumālie.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Naʻe ʻikai fufū ʻa hoku sino meiate koe, ʻi he ngaohi au ʻi he lilo, mo teuteu lelei au ʻi he ngaahi potu māʻulalo ʻoe fonua.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Naʻe ʻafio ho fofonga ki hoku sino ʻoku teʻeki ai fakaʻosi; pea naʻe tohi ʻi hoʻo tohi hoku ngaahi kupuʻi sino kotoa pē, ʻaia naʻe fakatupu fakaholo, ʻi he teʻeki ai ha kupu ʻe taha.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
ʻE ʻOtua, hono ʻikai mahuʻinga ʻa hoʻo ngaahi fakakaukau kiate au! ʻOku fēfē nai hono lahi ʻo ia!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Kapau te u lau ia, ʻoku lahi hake hono lau ʻi he ʻoneʻone: ʻo kau ka ʻā hake ʻoku ou kei ʻiate koe.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
ʻE ʻOtua, ko e moʻoni te ke tāmateʻi ʻae angahala: ko ia mou ʻalu ʻiate au, ʻakimoutolu ʻae kau tangata pani toto.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
He ʻoku nau lea kovi ʻi he angatuʻu kiate koe, pea ko ho ngaahi fili ʻoku nau takuanoa [ho huafa].
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
ʻE Sihova, ʻikai ʻoku ou fehiʻa kiate kinautolu ʻoku nau fehiʻa kiate koe? Pea ʻikai ʻoku ou mamahi ʻiate kinautolu ʻoku nau tuʻu hake ʻo angatuʻu kiate koe?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
ʻOku ou fehiʻa kiate kinautolu ʻaki ʻae fehiʻa ʻaupito: ʻoku ou lau ʻakinautolu ko hoku ngaahi fili.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
ʻE ʻOtua, ʻafioʻi au, pea ke ʻiloʻi hoku loto: ʻahiʻahiʻi au, mo ke ʻiloʻi ʻeku ngaahi mahalo:
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Pea ke vakai pe ʻoku ai ha hala kovi ʻiate au, pea ke tataki au ʻi he hala taʻengata.
