Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Oh Gospod, preiskal si me in me spoznal.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Poznaš moje sedanje in moje vstajanje, moje misli razumeš daleč stran.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Obdajaš mojo pot in moje leganje in seznanjen si z vsemi mojimi potmi.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Kajti besede ni na mojem jeziku, toda, glej, oh Gospod, ti jo popolnoma poznaš.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Obdajaš me zadaj in spredaj in name polagaš svojo roko.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Takšno spoznanje je prečudovito zame, visoko je, ne morem ga doseči.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Kam naj grem pred tvojim duhom? Ali kam naj pobegnem pred tvojo prisotnostjo?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Če se povzpnem v nebesa, si tam; če si svojo posteljo pripravim v peklu, glej, si tam. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Če vzamem peruti jutra in prebivam v najbolj oddaljenih krajih morja,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
celo tam me bo tvoja roka vodila in tvoja desnica me bo držala.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Če rečem: »Zagotovo me bo pokrila tema, celo noč bo svetloba okoli mene.«
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Da, tema se ne skriva pred teboj, toda noč sije kakor dan; tema in svetloba, obe sta ti podobni.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Kajti v last si si vzel mojo notranjost, pokril si me v maternici moje matere.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Hvalil te bom, kajti jaz sem strašljivo in izvrstno narejen. Čudovita so tvoja dela in to moja duša resnično dobro ve.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Moja snov ni bila skrita pred teboj, ko sem bil narejen na skrivnem in nenavadno izdelan v najnižjih delih zemlje.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tvoje oči so videle mojo snov, čeprav je bila nepopolna in v tvoji knjigi so bili zapisani vsi moji udje, ki so bili oblikovani v vztrajanju, medtem ko ni bilo še nobenega izmed njih.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Kako dragocene so mi tudi tvoje misli, oh Bog! Kako velik je njihov seštevek!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Če bi jih preštel, jih je po številu več kakor peska. Ko se zbudim, sem še vedno s teboj.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Zagotovo boš ubil zlobnega, oh Bog, zato odidite od mene, vi krvoločni ljudje.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Kajti zlobno govorijo zoper tebe in tvoji sovražniki zaman jemljejo tvoje ime.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Ali ne sovražim tistih, oh Gospod, ki sovražijo tebe? Mar nisem užaloščen s tistimi, ki se dvigujejo zoper tebe?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Sovražim jih s popolnim sovraštvom, štejem jih [za] svoje sovražnike.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Preišči me, oh Bog in spoznaj moje srce; preizkusi me in spoznaj moje misli.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Poglej ali je v meni kakršnakoli zlobna pot in vodi me po večni poti.
