< Žalmy 139 >

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Para o músico chefe. Um Salmo de David. Yahweh, você me procurou, e você me conhece.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Vocês conhecem meu sentar e meu levantar. Você percebe meus pensamentos de longe.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Você busca meu caminho e meu deitado, e conheço todos os meus caminhos.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Pois não há uma palavra em minha língua, mas eis que Yahweh, você sabe disso perfeitamente.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Você me bainha atrás e antes. Você colocou sua mão em mim.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
This o conhecimento está além de mim. É sublime. Não posso alcançá-lo.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Para onde eu poderia ir de seu Espírito? Ou onde eu poderia fugir de sua presença?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Se eu ascender ao céu, você está lá. Se eu fizer minha cama no Sheol, eis que você está lá! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
If Tomo as asas do amanhecer, e estabelecer-se nas partes mais remotas do mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
mesmo aí sua mão me conduzirá, e sua mão direita vai me segurar.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
If Eu digo: “Certamente a escuridão me esmagará”. A luz ao meu redor será noite”.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
mesmo a escuridão não se esconde de você, mas a noite brilha como o dia. A escuridão é como a luz para você.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Pois você formou o meu ser mais íntimo. Vocês me uniram no ventre de minha mãe.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Agradeço a vocês, pois sou temerosa e maravilhosamente feita. Seus trabalhos são maravilhosos. Minha alma sabe disso muito bem.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Minha moldura não foi escondida de você, quando eu era feito em segredo, entrelaçados nas profundezas da terra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Seus olhos viram meu corpo. Em seu livro, todos eles foram escritos, os dias que foram ordenados para mim, quando ainda não havia nenhum deles.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Como são preciosos para mim seus pensamentos, Deus! Quão vasta é a soma deles!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
If Eu os contaria, eles são em maior número do que a areia. Quando acordo, ainda estou com você.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Se apenas você, Deus, matasse os ímpios. Afastem-se de mim, seus homens sedentos de sangue!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Pois eles falam contra você de forma perversa. Seus inimigos levam seu nome em vão.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Yahweh, eu não odeio aqueles que te odeiam? Não estou contristado com aqueles que se levantam contra você?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Eu os odeio com ódio perfeito. Eles se tornaram meus inimigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Procure em mim, Deus, e conheça meu coração. Experimente-me, e conheça meus pensamentos.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Veja se há algum modo maligno em mim, e me conduzir da maneira eterna.

< Žalmy 139 >