Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Senhor, tu me sondaste, e me conheces.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tu sabes o meu assentar e o meu levantar: de longe entendes o meu pensamento.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Cercas o meu andar, e o meu deitar; e conheces todos os meus caminhos.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Não havendo ainda palavra alguma na minha língua, eis que logo, ó Senhor, tudo conheces.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Tu me cercaste por detraz e por diante; e puseste sobre mim a tua mão.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Tal ciência é para mim maravilhosíssima; tão alta que não a posso atingir.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Para onde me irei do teu espírito, ou para onde fugirei da tua face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Se subir ao céu, lá tu estás: se fizer no inferno a minha cama, eis que tu ali estás também. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Se tomar as asas da alva, se habitar nas extremidades do mar,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Até ali a tua mão me guiará e a tua dextra me susterá.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Se disser: Decerto que as trevas me encobrirão; então a noite será luz à roda de mim
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Nem ainda as trevas me encobrem de ti: mas a noite resplandece como o dia; as trevas e a luz são para ti a mesma coisa.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Pois possuiste os meus rins; cobriste-me no ventre de minha mãe.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Eu te louvarei, porque de um modo terrível, e tão maravilhoso fui feito; maravilhosas são as tuas obras, e a minha alma o sabe muito bem.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Os meus ossos não te foram encobertos, quando no oculto fui feito, e entretecido nas profundezas da terra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Os teus olhos viram o meu corpo ainda informe; e no teu livro todas estas coisas foram escritas; as quais em continuação foram formadas, quando nem ainda uma delas havia.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
E quão preciosos me são, ó Deus, os teus pensamentos! Quão grandes são as somas deles!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Se as contasse, seriam em maior número do que a areia: quando acordo ainda estou contigo.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ó Deus, tu matarás decerto o ímpio: apartai-vos portanto de mim, homens de sangue.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Pois falam malvadamente contra ti; e os teus inimigos tomam o teu nome em vão.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Não aborreço eu, ó Senhor, aqueles que te aborrecem, e não me aflijo por causa dos que se levantam contra ti?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Aborreço-os com ódio perfeito: tenho-os por inimigos.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Sonda-me, ó Deus, e conhece o meu coração: prova-me, e conhece os meus pensamentos.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
E vê se há em mim algum caminho mau, e guia-me pelo caminho eterno.
