Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
in finem David psalmus
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Domine probasti me et cognovisti me tu cognovisti sessionem meam et surrectionem meam
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
intellexisti cogitationes meas de longe semitam meam et funiculum meum investigasti
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
et omnes vias meas praevidisti quia non est sermo in lingua mea
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
ecce Domine tu cognovisti omnia novissima et antiqua tu formasti me et posuisti super me manum tuam
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
mirabilis facta est scientia tua ex me confortata est non potero ad eam
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
quo ibo ab spiritu tuo et quo a facie tua fugiam
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
si ascendero in caelum tu illic es si descendero ad infernum ades (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
si sumpsero pinnas meas diluculo et habitavero in extremis maris
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
etenim illuc manus tua deducet me et tenebit me dextera tua
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
et dixi forsitan tenebrae conculcabunt me et nox inluminatio in deliciis meis
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
quia tenebrae non obscurabuntur a te et nox sicut dies inluminabitur sicut tenebrae eius ita et lumen eius
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
quia tu possedisti renes meos suscepisti me de utero matris meae
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
confitebor tibi quia terribiliter magnificatus es mirabilia opera tua et anima mea cognoscit nimis
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
non est occultatum os meum a te quod fecisti in occulto et substantia mea in inferioribus terrae
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
inperfectum meum viderunt oculi tui et in libro tuo omnes scribentur die formabuntur et nemo in eis
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
mihi autem nimis honorificati sunt amici tui Deus nimis confirmati sunt principatus eorum
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
dinumerabo eos et super harenam multiplicabuntur exsurrexi et adhuc sum tecum
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
si occideris Deus peccatores et viri sanguinum declinate a me
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
quia dices in cogitatione accipient in vanitate civitates tuas
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
nonne qui oderunt te Domine oderam et super inimicos tuos tabescebam
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
perfecto odio oderam illos inimici facti sunt mihi
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
proba me Deus et scito cor meum interroga me et cognosce semitas meas
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
et vide si via iniquitatis in me est et deduc me in via aeterna
