Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Signore, tu mi scruti e mi conosci, Al maestro del coro. Di Davide. Salmo.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
tu sai quando seggo e quando mi alzo. Penetri da lontano i miei pensieri,
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
mi scruti quando cammino e quando riposo. Ti sono note tutte le mie vie;
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
la mia parola non è ancora sulla lingua e tu, Signore, gia la conosci tutta.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Alle spalle e di fronte mi circondi e poni su di me la tua mano.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Stupenda per me la tua saggezza, troppo alta, e io non la comprendo.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Dove andare lontano dal tuo spirito, dove fuggire dalla tua presenza?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Se salgo in cielo, là tu sei, se scendo negli inferi, eccoti. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Se prendo le ali dell'aurora per abitare all'estremità del mare,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
anche là mi guida la tua mano e mi afferra la tua destra.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Se dico: «Almeno l'oscurità mi copra e intorno a me sia la notte»;
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
nemmeno le tenebre per te sono oscure, e la notte è chiara come il giorno; per te le tenebre sono come luce.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Sei tu che hai creato le mie viscere e mi hai tessuto nel seno di mia madre.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Ti lodo, perché mi hai fatto come un prodigio; sono stupende le tue opere, tu mi conosci fino in fondo.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Non ti erano nascoste le mie ossa quando venivo formato nel segreto, intessuto nelle profondità della terra.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Ancora informe mi hanno visto i tuoi occhi e tutto era scritto nel tuo libro; i miei giorni erano fissati, quando ancora non ne esisteva uno.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Quanto profondi per me i tuoi pensieri, quanto grande il loro numero, o Dio;
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
se li conto sono più della sabbia, se li credo finiti, con te sono ancora.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Se Dio sopprimesse i peccatori! Allontanatevi da me, uomini sanguinari.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Essi parlano contro di te con inganno: contro di te insorgono con frode.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Non odio, forse, Signore, quelli che ti odiano e non detesto i tuoi nemici?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Li detesto con odio implacabile come se fossero miei nemici.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Scrutami, Dio, e conosci il mio cuore, provami e conosci i miei pensieri:
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
vedi se percorro una via di menzogna e guidami sulla via della vita.
