Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Dem Musikmeister, von David ein Psalm. HERR, du erforschest mich und kennst mich;
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
du weißt es, ob ich sitze oder aufstehe,
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
ob ich wandre oder ruhe, du prüfst es und bist mit all meinen Wegen vertraut;
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
denn ehe ein Wort auf meiner Zunge liegt, kennst du, o HERR, es schon genau.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Du hältst mich von hinten und von vorne umschlossen und hast deine Hand auf mich gelegt.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Zu wunderbar ist solches Wissen für mich, zu hoch: ich vermag’s nicht zu begreifen!
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Wohin soll ich gehn vor deinem Geist und wohin fliehn vor deinem Angesicht?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Führe ich auf zum Himmel, so wärst du da, und lagert’ ich mich in der Unterwelt, so wärst du dort; (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
nähme ich Schwingen des Morgenrots zum Flug und ließe mich nieder am äußersten Westmeer,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
so würde auch dort deine Hand mich führen und deine Rechte mich fassen;
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
und spräch’ ich: »Lauter Finsternis soll mich umhüllen und Nacht sei das Licht um mich her!« –
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
auch die Finsternis würde für dich nicht finster sein, vielmehr die Nacht dir leuchten wie der Tag: Finsternis wäre für dich wie das Licht.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Denn du bist’s, der meine Nieren gebildet, mich gewoben im Schoß meiner Mutter.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Ich danke dir, daß ich so überaus wunderbar bereitet bin: wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Meine Wesensgestaltung war dir nicht verborgen, als im Dunkeln ich gebildet ward, kunstvoll gewirkt in den Tiefen der Erde.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Deine Augen sahen mich schon als formlosen Keim, und in deinem Buch standen eingeschrieben alle Tage, die vorbedacht waren, als noch keiner von ihnen da war.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Für mich nun – wie kostbar sind deine Gedanken, o Gott, wie gewaltig sind ihre Summen!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Wollt’ ich sie zählen: ihrer sind mehr als des Sandes; wenn ich erwache, bin ich noch immer bei dir.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Möchtest du doch die Frevler töten, o Gott! Und ihr Männer der Blutschuld, weichet von mir!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Sie, die von dir mit Arglist reden, mit Falschheit reden als deine Widersacher.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Sollt’ ich nicht hassen, die dich, HERR, hassen, nicht verabscheun, die sich erheben gegen dich?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Ja, ich hasse sie mit tödlichem Haß: als Feinde gelten sie mir.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz, prüfe mich und erkenne meine Gedanken!
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Und sieh, ob ich wandle auf trüglichem Wege, und leite mich auf dem ewigen Wege!
