Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Jusqu'à la Fin. Psaume de David. Seigneur, tu m'as éprouvé, et tu m'as connu;
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tu connais mon repos et mon réveil;
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Tu as compris de loin toutes mes pensées; tu as recherché mon sentier et le fil de ma vie.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Et tu as prévu toutes mes voies, et reconnu que sur ma langue il n'est point de paroles iniques.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Voilà, ô Seigneur, que tu sais toutes les choses de la fin et du commencement; tu m'as formé et tu as posé sur moi ta main.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Ta science sur moi est admirable et pleine de force, et je ne puis en approcher,
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Où aller pour fuir ton esprit? ou me réfugier pour échapper à ta face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si je monte au ciel, tu y es, si je descends en enfer, tu y es présent. (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si, dès l'aurore, je déploie mes ailes et que je m'abrite aux extrémités de la mer,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Là encore ta main me conduit, et ta droite me retient.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Et j'ai dit: Peut-être les ténèbres me cacheront-elles; et la nuit a été lumière sur mes voluptés.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Car pour toi, les ténèbres ne sont point ténèbres, et la nuit brille autant que le jour. Les ténèbres sont pour toi comme la lumière du jour.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Seigneur, tu es maître de mes reins; tu m'as pris dès le sein de ma mère.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Je te rendrai gloire, parce que tes prodiges ont un éclat terrible; tes œuvres sont merveilleuses, et mon âme le sait bien.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mes os ne te sont point cachés, puisque tu les as cachés toi-même; ni ma substance, quoique perdue au fond de la terre.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tes yeux m'ont vu quand j'étais encore informe, et les hommes sont tous inscrits sur ton livre; ils se forment jour par jour, et nul n'y échappe.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
J'ai beaucoup honoré tes amis, ô mon Dieu, et leur empire s'est grandement affermi.
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
J'en ferai le dénombrement, et ils seront plus nombreux que les sables. Je m'éveille, et je suis encore avec toi.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
O Dieu, si tu tues les pécheurs… Détournez-vous de moi, hommes de sang.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Car, Seigneur, tu dis sur leurs pensées: Ils prendront vainement tes cités.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Seigneur, n'ai-je point haï ceux qui te haïssent, et ne me suis-je pas consumé en voyant tes ennemis?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Je les ai haïs d'une haine parfaite; ils sont devenus mes ennemis.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Éprouve-moi, mon Dieu, et connais mon cœur; sonde-moi, et connais mes sentiers.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Et vois s'il est en moi quelque voie d'iniquité, et conduis-moi dans la voie éternelle.
