Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Au maître de chant. Psaume de David. Yahweh, tu me sondes et tu me connais,
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
tu sais quand je suis assis ou levé, tu découvres ma pensée de loin.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Tu m’observes quand je suis en marche ou couché, et toutes mes voies te sont familières.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
La parole n’est pas encore sur ma langue, que déjà, Yahweh, tu la connais entièrement.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
En avant et en arrière tu m’entoures, et tu mets ta main sur moi:
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Science trop merveilleuse pour moi, elle est trop élevée pour que j’y puisse atteindre!
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Où aller loin de ton esprit, où fuir loin de ta face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si je monte aux cieux, tu y es; si je me couche dans le schéol, te voilà! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si je prends les ailes de l’aurore, et que j’aille habiter aux confins de la mer,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
là encore ta main me conduira, et ta droite me saisira.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Et je dis: Au moins les ténèbres me couvriront, et la nuit sera la seule lumière qui m’entoure!...
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Les ténèbres mêmes n’ont pas pour toi d’obscurité; pour toi la nuit brille comme le jour, et les ténèbres comme la lumière.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
C’est toi qui as formé mes reins, et qui m’as tissé dans le sein de ma mère.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Je te loue d’avoir fait de moi une créature si merveilleuse; tes œuvres sont admirables, et mon âme se plaît à le reconnaître.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Ma substance n’était pas cachée devant toi, lorsque j’étais formé dans le secret, tissé avec art dans les profondeurs de la terre.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Je n’étais qu’un germe informe, et tes yeux me voyaient, et sur ton livre étaient tous inscrits les jours qui m’étaient destinés, avant qu’aucun d’eux fût encore.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
O Dieu, que tes pensées me semblent ravissantes! Que le nombre en est grand!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Si je compte, elles surpassent en nombre les grains de sable: je m’éveille, et je suis encore avec toi!
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
O Dieu, ne feras-tu pas périr le méchant? Hommes de sang, éloignez-vous de moi!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Ils parlent de toi d’une manière criminelle, ils prennent ton nom en vain, eux, tes ennemis!
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Ne dois-je pas, Yahweh, haïr ceux qui te haïssent, avoir en horreur ceux qui s’élèvent contre toi?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Oui, je les hais d’une haine complète, ils sont pour moi des ennemis.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Sonde-moi, ô Dieu, et connais mon cœur; éprouve-moi, et connais mes pensées.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Regarde si je suis sur une voie funeste, et conduis-moi dans la voie éternelle.
