< Žalmy 139 >
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
`To victorie, the salm of Dauith. Lord, thou hast preued me, and hast knowe me;
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
thou hast knowe my sitting, and my rising ayen.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Thou hast vndirstonde my thouytis fro fer; thou hast enquerid my path and my corde.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
And thou hast bifor seien alle my weies; for no word is in my tunge.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Lo! Lord, thou hast knowe alle thingis, the laste thingis and elde; thou hast formed me, and hast set thin hond on me.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Thi kunnyng is maad wondirful of me; it is coumfortid, and Y schal not mowe to it.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Whidir schal Y go fro thi spirit; and whider schal Y fle fro thi face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol )
If Y schal stie in to heuene, thou art there; if Y schal go doun to helle, thou art present. (Sheol )
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
If Y schal take my fetheris ful eerli; and schal dwelle in the last partis of the see.
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
And sotheli thider thin hond schal leede me forth; and thi riyt hond schal holde me.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
And Y seide, In hap derknessis schulen defoule me; and the nyyt is my liytnyng in my delicis.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
For whi derknessis schulen not be maad derk fro thee, aud the niyt schal be liytned as the dai; as the derknessis therof, so and the liyt therof.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
For thou haddist in possessioun my reines; thou tokist me vp fro the wombe of my modir.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
I schal knouleche to thee, for thou art magnefied dreedfuli; thi werkis ben wondirful, and my soule schal knouleche ful miche.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Mi boon, which thou madist in priuete, is not hyd fro thee; and my substaunce in the lower partis of erthe.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Thin iyen sien myn vnperfit thing, and alle men schulen be writun in thi book; daies schulen be formed, and no man is in tho.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Forsothe, God, thi frendis ben maad onourable ful myche to me; the princeheed of hem is coumfortid ful myche.
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
I schal noumbre hem, and thei schulen be multiplied aboue grauel; Y roos vp, and yit Y am with thee.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
For thou, God, schalt slee synneris; ye menquelleris, bowe awei fro me.
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
For ye seien in thouyt; Take thei her citees in vanite.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Lord, whether Y hatide not hem that hatiden thee; and Y failide on thin enemyes?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Bi perfite haterede Y hatide hem; thei weren maad enemyes to me.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
God, preue thou me, and knowe thou myn herte; axe thou me, and knowe thou my pathis.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
And se thou, if weie of wickidnesse is in me; and lede thou me forth in euerlastinge wei.