Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
TO THE OVERSEER. A PSALM OF DAVID. YHWH, You have searched me, and know.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
You have known my sitting down, And my rising up, You have attended to my thoughts from afar.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
You have fanned my path and my lying down, And have been acquainted [with] all my ways.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
For there is not a word in my tongue, Behold, O YHWH, You have known it all!
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
You have besieged me behind and before, And You place Your hand on me.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Knowledge too wonderful for me, It has been set on high, I am not able for it.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
To where do I go from Your Spirit? And to where do I flee from Your face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
If I ascend the heavens—You [are] there, And spread out a bed in Sheol, behold, You! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
I take the wings of morning, I dwell in the uttermost part of the sea,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Also there Your hand leads me, And Your right hand holds me.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
And I say, “Surely darkness bruises me,” Then night [is] light to me.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Also darkness does not hide from You, And night shines as day, As [is] darkness so [is] light.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
For You have possessed my reins, You cover me in my mother’s belly.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
I confess You, because I have been fearfully distinguished. Your works [are] wonderful, And my soul is knowing [it] well.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
My substance was not hid from You, When I was made in secret, Curiously worked in the lower part of earth.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Your eyes saw my unformed substance, And all of them are written on Your scroll, The days they were formed—And not one among them.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
And how precious Your thoughts have been to me, O God, how great has been their sum!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
I recount them! They are more than the sand, I have awoken, and I am still with You.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Do You slay, O God, the wicked? Then, men of blood, turn aside from me!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Who exchange You for wickedness, Your enemies [are] lifted up to vanity.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Do I not hate, YHWH, those hating You? And grieve myself with Your withstanders?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
I have hated them [with] perfect hatred, They have become enemies to me.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Search me, O God, and know my heart, Try me, and know my thoughts,
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
And see if a grievous way be in me, And lead me in a perpetual way!
