Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Naʻa mau nofo ki lalo ʻi he veʻe vaitafe ʻo Papilone, ʻio, naʻa mau tangi ʻi heʻemau manatu ki Saione.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Naʻa mau tautau ʻemau ngaahi haʻape, ʻi he ngaahi uilou ʻi he lotolotonga ʻo ia.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

He naʻe fekauʻi ai ʻekinautolu naʻa nau fakapōpulaʻi ʻakimautolu ke mau hiva; pea ko kinautolu naʻe fakaʻosiʻosi ʻakimautolu naʻa nau fekau ke mau fiefia, ʻonau pehē, “Hiva mai kiate kimautolu ʻi he ngaahi hiva ʻo Saione.”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

‌ʻE fēfē ʻemau hiva ʻaki ʻae hiva ʻa Sihova ʻi he fonua ʻoe muli?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Kapau te u fakangalongaloʻi koe, ʻE Selūsalema, tuku ke ngalo ʻi hoku nima toʻomataʻu hono faiva.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Kapau ʻe ʻikai te u manatu kiate koe, tuku ke pikitai ʻa hoku ʻelelo ki hoku ʻaoʻingutu; ʻo kapau ʻe ʻikai te u hiki māʻolunga hake ʻa Selūsalema ʻi hoku fungani fiefiaʻanga.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Manatu, ʻE Sihova, ki he fānau ʻa ʻItomi, ʻi he ʻaho ʻo Selūsalema; naʻa nau pehē, “Fakaʻauha ia! Fakaʻauha ia, ʻo aʻu ki hono tuʻunga!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

‌ʻE ʻofefine ʻo Papilone, ʻe fakaʻauha koe; ʻe monūʻia ia, ʻaia te ne totongi kiate koe, ʻo hangē ko hoʻo fai kiate kimautolu.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

‌ʻE monūʻia ia, ʻaia te ne toʻo ʻo laiki hoʻo fānau iiki ki he maka.