< Žalmy 137 >

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
Tañ’olon-tsaka e Bavele eo, ty nitoboha’ay naho nirovetse, t’ie nahatiahy i Tsiône.
2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
Amo sohihy añivo’eo ty nandradoradoa’ay o marovani’aio,
3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
Teo ty nihalalia’ o mpanese anaio sabo, naho nipaia’ o mpampisoañ’ anaio rebeke, ami’ty hoe: Isabò o sabo’ i Tsiôneo.
4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
Aa vaho akore ty hisaboentika ty sabo’ Iehovà an-tanen’ ambahiny atoy?
5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
Naho haliñoko irehe ry Ierosalaime, le angao ho kombimba ty sirako havana.
6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
Adono hipitek’ ami’ty lañilañiko ty lelako, naho tsy mahatiahy azo iraho, lehe tsy aonjoko ambone’ ze mahafale ahiko iaby t’Ierosalaime.
7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
Tiahio ry Iehovà ty kabò’o amo nte Edomeo tañ’andro’ Ierosalaime: Rotsaho! hoe iereo, akoromaho pak’amo mananta’eo!
8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
Ry anak-ampela’ i Bavele, harotsake irehe, haha ty hañavak’azo amy nañondroha’o ama’aio.
9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Fale ty handrambe o anak’ajaja’oo, handretsake iareo an-damilamy eo.

< Žalmy 137 >