Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sui fiumi di Babilonia, là sedevamo piangendo al ricordo di Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Ai salici di quella terra appendemmo le nostre cetre.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Là ci chiedevano parole di canto coloro che ci avevano deportato, canzoni di gioia, i nostri oppressori: «Cantateci i canti di Sion!».

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Come cantare i canti del Signore in terra straniera?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Se ti dimentico, Gerusalemme, si paralizzi la mia destra;

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

mi si attacchi la lingua al palato, se lascio cadere il tuo ricordo, se non metto Gerusalemme al di sopra di ogni mia gioia.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Ricordati, Signore, dei figli di Edom, che nel giorno di Gerusalemme, dicevano: «Distruggete, distruggete anche le sue fondamenta».

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Figlia di Babilonia devastatrice, beato chi ti renderà quanto ci hai fatto.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Beato chi afferrerà i tuoi piccoli e li sbatterà contro la pietra.