Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

A bakin kogunan Babilon muka zauna muka yi kuka sa’ad da muka tuna da Sihiyona.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

A can a kan rassan itatuwa muka rataye garayunmu,

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

gama a can masu kamunmu suka sa mu yi waƙoƙi, masu ba mu azaba suka nema waƙoƙin farin ciki; suka ce, “Ku rera mana ɗaya daga cikin waƙoƙin Sihiyona!”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Yaya za mu rera waƙoƙin Ubangiji a baƙuwar ƙasa?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

In na manta da ke, ya Urushalima, bari hannuna na dama manta da iyawarsa.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Bari harshena yă manne wa rufin bakina in ban tuna da ke ba, in ban so Urushalima farin cikin mafi girma ba.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Ka tuna, ya Ubangiji, abin da mutanen Edom suka yi a ranar da Urushalima ta fāɗi. Suka yi ihu suka ce, “A ragargaza ta, A ragargaza ta har tushenta!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Ya Diyar Babilon, an ƙaddara ke zuwa hallaka, mai farin ciki ne wanda ya sāka miki saboda abin da kika yi mana,

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

shi da ya ƙwace jariranki ya fyaɗa su a kan duwatsu.