Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Sur les fleuves de Babylone, là nous nous sommes assis, et nous avons pleuré, comme nous nous souvenions de Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Aux saules, au milieu d’elle, nous avons suspendu nos instruments.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Parce que là ceux qui nous avaient emmenés captifs, nous demandèrent les paroles de nos chants;

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Comment chanterons-nous un cantique du Seigneur dans une terre étrangère?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Si je t’oublie, Jérusalem, que ma main droite soit livrée à l’oubli.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Que ma langue s’attache à mon gosier, si je ne me souviens pas de toi,

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Souvenez-vous, Seigneur, des fils d’Edom au jour de Jérusalem,

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Fille malheureuse de Babylone, bienheureux celui qui te rendra la rétribution de ce que tu nous a fait!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Bienheureux celui qui saisira et brisera tes petits enfants contre la pierre!