Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

By the rivers of Babylon, there, we sat down, yea we wept—when we remembered Zion:

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Upon the willows—in the midst thereof, hanged we our lyres:

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For, there, our captors asked of us words of song, and our plunderers—gladness, —Sing us of the songs of Zion!

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

How shall we sing the song of Yahweh, on a foreign soil?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget thee, O Jerusalem, Let my right-hand forget:

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Let my tongue cleave to the roof of my mouth, if I do not remember thee! if I do not lift up Jerusalem above the head of mine own gladness.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember, O Yahweh, against the sons of Edom, the day of Jerusalem, —how they continued to say—Overthrow! Overthrow! unto the foundation within it.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

O ruined daughter of Babylon, —how happy the man who shall repay thee thy dealing, wherewith thou didst deal with us!

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

How happy the man who shall snatch away and dash thy children against the crag.