Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

By the rivers of Babylon, there we sat down. Yes, we wept, when we remembered Zion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

On the willows in that land, we hung up our harps.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

For there, those who led us captive asked us for songs. Those who tormented us demanded songs of joy: “Sing us one of the songs of Zion!”

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

How can we sing the LORD’s song in a foreign land?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

If I forget you, Jerusalem, let my right hand forget its skill.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Let my tongue stick to the roof of my mouth if I do not remember you, if I do not prefer Jerusalem above my chief joy.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Remember, LORD, against the children of Edom in the day of Jerusalem, who said, “Raze it! Raze it even to its foundation!”

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Daughter of Babylon, doomed to destruction, he will be happy who repays you, as you have done to us.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Happy shall he be, who takes and dashes your little ones against the rock.