Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

我們曾在巴比倫的河邊坐下， 一追想錫安就哭了。

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

我們把琴掛在那裏的柳樹上；

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

因為在那裏，擄掠我們的要我們唱歌， 搶奪我們的要我們作樂，說： 給我們唱一首錫安歌吧！

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

我們怎能在外邦唱耶和華的歌呢？

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

耶路撒冷啊，我若忘記你， 情願我的右手忘記技巧！

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

我若不記念你， 若不看耶路撒冷過於我所最喜樂的， 情願我的舌頭貼於上膛！

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

耶路撒冷遭難的日子， 以東人說：拆毀！拆毀！ 直拆到根基！ 耶和華啊，求你記念這仇！

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

將要被滅的巴比倫城啊， 報復你像你待我們的，那人便為有福！

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

拿你的嬰孩摔在磐石上的， 那人便為有福！