Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Babylon long keng awh ngawi unyng saw Zion ce ka mik poek awh kqang unyng.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Cawh tuiqi awh tingtoeng ce hoei unyng,

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

cawh kaimih anik tukhqi ing laa sak aham ni ceei khqi hy, kaimih anik thekhanaak thlangkhqi ing zeelnaak laa sak aham ni ngaih hy, “Zion a laa pynoet awh sa law lah uh ee!” ni tinak khqi hy.

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Ikawmyihna thlang a qam na Bawipa a laa ce ka mi sak thai kaw?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Aw Jerusalem, nang ce ka ni hilh awhtaw kak tang ben kut ing a simnaak hilh poe lawt seh.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Nang amni sim voel nyng saw, ka zeelnaak soeih Jerusalem, nang ce am ka nik poek voel hawh awhtaw, kam lai ing dangkhyl na bet qu qap seh.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Aw Bawipa, Jerusalem a zawk nyn awhkaw Edomkhqi ing ik-oeih ami sai ce, sim loet lah. “Hre bang tlang, tung nang lingnaak dyna phu bang tlang uh!” tinawh amik khy ce.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Aw Babylon canu, ak plawci hly kawi, kaimih ak khan awh ik-oeih na sainaak amyihna, nang ak khan awh ik-oeih ak thung lawkhqi zeel kawm uh –

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

na naacakhqi ce amim tu law coengawh lung khawng na kawm uh.