< Žalmy 132 >
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Canción de las gradas. Acuérdate, oh SEÑOR, de David, de toda su aflicción;
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
de cómo juró al SEÑOR, prometió al Fuerte de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
No entraré en la morada de mi casa, ni subiré sobre el lecho de mi estrado;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
no daré sueño a mis ojos, ni a mis párpados adormecimiento,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
hasta que halle lugar para el SEÑOR, moradas para el Fuerte de Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
He aquí, en Efrata oímos de ella; la hallamos en los campos del bosque.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entraremos en sus tiendas; adoremos al estrado de sus pies.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levántate, oh SEÑOR, a tu reposo; tú y el arca de tu fortaleza.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Tus sacerdotes se vistan de justicia, y se regocijen tus misericordiosos.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por amor de David tu siervo no vuelvas de tu ungido el rostro.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Juró el SEÑOR verdad a David, no se apartará de ella; del fruto de tu vientre pondré sobre tu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tus hijos guardaren mi alianza, y mi testimonio que yo les enseñaré; sus hijos también se sentarán sobre tu trono para siempre.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque el SEÑOR ha elegido a Sion; la deseó por habitación para sí.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Este será mi reposo para siempre; aquí habitaré, porque la he deseado.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Bendeciré abundantemente su provisión; a sus pobres saciaré de pan.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Y a sus sacerdotes vestiré de salud, y sus misericordiosos exultarán de gozo.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Allí haré reverdecer el cuerno de David; yo he aparejado lámpara a mi ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
A sus enemigos vestiré de confusión; y sobre él florecerá su corona.