Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Gospod, spomni se Davida in vseh njegovih stisk,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
kako je prisegel Gospodu in se zaobljubil mogočnemu Jakobovemu Bogu:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
»Zagotovo ne bom prišel v šotorsko svetišče svoje hiše niti šel gor v svojo posteljo,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
svojim očem ne bom dal spanja ali dremanja svojim vekam,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
dokler ne najdem kraja za Gospoda, prebivališča za mogočnega Jakobovega Boga.«
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Glej, slišali smo o tem v Efráti, našli smo to na gozdnih poljih.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Šli bomo v njegova šotorska svetišča, oboževali bomo ob njegovi pručki.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Vstani, oh Gospod, v svoj počitek, ti in skrinja tvoje moči.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Naj bodo tvoji duhovniki oblečeni s pravičnostjo in tvoji sveti naj vzklikajo od veselja.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Zaradi svojega služabnika Davida ne obrni obličja proč od svojega maziljenca.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Gospod je Davidu prisegel z resnico; ne bo se odvrnil od nje: »Od sadu tvojega telesa bom postavil na tvoj prestol.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Če se bodo tvoji otroci držali moje zaveze in mojega pričevanja, ki jih ga bom jaz učil, bodo tudi njihovi otroci sedeli na tvojem prestolu na vékomaj.«
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Kajti Gospod je izbral Sion; zaželel si ga je za svoje prebivališče.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
»To je moj počitek na veke; tu bom prebival, ker sem si ga zaželel.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Obilno bom blagoslavljal njegovo preskrbo, njegove uboge bom nasičeval s kruhom.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Prav tako bom njegove duhovnike oblekel z rešitvijo duš in njegovi sveti bodo glasno vzklikali od veselja.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Tam bom storil Davidovemu rogu, da vzbrsti; odredil sem svetilko za svojega maziljenca.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Njegove sovražnike bom oblekel s sramoto, toda na njem samem bo cvetela njegova krona.«
