Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Опомени се, Господе, Давида и све смерности његове,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Како се кунуо Господу, и заветовао Богу Јаковљевом:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
"Нећу ући у шатор дома свог, нити ћу лећи на постељу одра свог;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Нећу дати сна очима својим, ни веђама својим дрема;
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Док не нађем места Господу, стана Богу Јаковљевом."
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Ево, чусмо да је у Јефремовој земљи, нађосмо Га на пољима киријат-јаримским.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Уђимо у стан Његов, поклонимо се подножју ногу Његових.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Стани, Господе, на почивалишту свом, Ти и ковчег силе Твоје.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Свештеници Твоји нек се обуку у правду, и свеци Твоји нек се радују.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Ради Давида, слуге свог, немој одвратити лица од помазаника свог.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Закле се Господ Давиду у истини, од које неће одступити; од порода твог посадићу на престолу твом.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Ако синови твоји ушчувају завет мој и откривења моја којима ћу их научити, онда ће и синови њихови довека седети на престолу свом.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Јер је изабрао Господ Сион, и омиле Му живети на њему.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Ово је почивалиште моје увек, овде ћу се населити; јер ми је омилело.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Храну ћу његову благословити, ниште његове наситићу хлеба.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Свештенике ћу његове обући у спасење, и свети ће се његови радовати.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ту ћу учинити да узрасте рог Давиду, поставићу видело помазанику свом.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Непријатеље ћу његове обући у срамоту; а на њему ће цветати венац његов.
