Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Lembra-te, Senhor, de David, e de todas as suas aflições.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Como jurou ao Senhor, e fez votos ao poderoso de Jacob, dizendo:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Certamente que não entrarei na tenda de minha casa, nem subirei ao leito da minha cama.
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Não darei sono aos meus olhos, nem adormecimento às minhas pestanas,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Enquanto não achar lugar para o Senhor, uma morada para o Poderoso de Jacob.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Eis que ouvimos falar dela em Ephrata, e a achamos no campo do bosque.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entraremos nos seus tabernáculos: prostrar-nos-emos ante o escabelo de seus pés.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Levanta-te, Senhor, no teu repouso, tu e a arca da tua força.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Vistam-se os teus sacerdotes de justiça, e alegrem-se os teus santos.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Por amor de David, teu servo, não faças virar o rosto do teu ungido.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
O Senhor jurou na verdade a David: não se apartará dela: Do fruto do teu ventre porei sobre o teu trono.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Se os teus filhos guardarem o meu concerto, e os meus testemunhos, que eu lhes hei de ensinar, também os seus filhos se assentarão perpetuamente no teu trono.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Porque o Senhor elegeu a Sião; desejou-a para a sua habitação, dizendo:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Este é o meu repouso para sempre: aqui habitarei, pois o desejei.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Abençoarei abundantemente o seu mantimento; fartarei de pão os seus necessitados.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Vestirei os seus sacerdotes de salvação, e os seus santos saltarão de prazer.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ali farei brotar a força de David: preparei uma lâmpada para o meu ungido.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Vestirei os seus inimigos de confusão; mas sobre ele florescerá a sua coroa.
