Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Sabo-Pionjonañe Ry Iehovà, tiahio t’i Davide ty amo falovilovia’eo.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Ty nifantà’e am’ Iehovà, ty nititiha’e amy Tsitongerè’ Iakobey:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Toe tsy hizilik’ an-kibohon- trañoko ao raho ndra hijoñe am-pandreako nivelareñe ho ahiko ao:
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Tsy homeiko roro o masokoo, tsy hidrodreke o voho-masokoo,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
ampara’ te hahatreavako toetse t’Iehovà, akiba ho a i Tsitongerè’ Iakobey.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Jinanji’ay e Efrata izay, tendrek’ an-kodobo’ i alay:
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Antao hionjoñe mb’an-Kivoho’e ao; antao hitalaho am-pitongoàm-pandia’e eo.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Miongaha ry Iehovà, miheova mb’am-pitofà’o mb’eo, Ihe naho i vatam-pañinan-kaozara’oy.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Ho lafihen-kavantañañe o mpisoro’oo, hipoñak’ an-kaehake o noro’oo.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Ty amy Davide mpitoro’oy, ko ampitolihe’o añe ty lahara’ i noriza’oy.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Nifanta mahity amy Davide t’Iehovà, vaho tsy hafote’e, ty hoe: Hampiambesareko ami’ty fiambesam-panjakà’o eo ty boak’ am-pañova’o ao;
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
lehe ambe’ o ana’oo i fañinakoy naho ty taroko anareko iareo, le hiambesatse amy fiambesam-panjaka’oy nainai’e o ana’ iareoo.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Toe jinobo’ Iehovà ty Tsiône, i fañiria’e ho fimoneña’ey:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Etoy ty fitofako nainai’e tsy modo; atoa ty himoneñako, fa fisalalàko—
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Hogogoeko ty riha’e, ho eneñeko mahakama o mahàtra’eo.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Hampisikineko fandrombahañe o mpisoro’eo, hisabo an-drebeke o noro’eo.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Ao ty hampitiriako ty tsifa’ i Davide; ao ty nañajariako failo’ i norizakoy.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Haombeko hasalarañe o rafelahi’eo, fe hipelapelatse añambone’e eo ty sabaka’e.
