Žalmy 132

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Ein Wallfahrtslied. Gedenke, HERR, dem David alle seine Mühsal,

2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

ihm, der dem HERRN einst zuschwor

3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

»Wahrlich, ich will mein Wohnzelt nicht betreten, nicht mein Ruhelager besteigen;

4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

ich will meinen Augen den Schlaf nicht gönnen, nicht Schlummer meinen Augenlidern,

5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

bis eine Stätte dem HERRN ich gefunden, eine Wohnung für Jakobs mächtigen Gott!«

6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Ja, wir haben von ihr gehört in Ephrath, sie gefunden im Gefilde von Jaar:

7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

»Laßt uns in seine Wohnung treten, uns niederwerfen vor dem Schemel seiner Füße!

8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Brich auf, o HERR, zu deiner Ruhstatt, du und die Lade (das Sinnbild) deiner Macht!

9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Laß deine Priester sich kleiden in Gerechtigkeit, und deine Frommen mögen jubeln!

10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Um deines Knechtes David willen weise das Antlitz deines Gesalbten nicht ab!«

11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Geschworen hat der HERR dem David einen Eid, einen wahren Eid, von dem er nicht abgeht: »Von deinen leiblichen Sprossen will einen ich setzen auf deinen Thron.

12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Wenn deine Söhne meinen Bund beachten und meine Zeugnisse, die ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne für und für sitzen auf deinem Thron.«

13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Denn der HERR hat Zion erwählt, hat es zu seiner Wohnung begehrt:

14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

»Dies ist meine Ruhstatt für immer, hier will ich wohnen, weil ich’s so begehrt.

15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Zions Nahrung will ich reichlich segnen, seine Armen sättigen mit Brot;

16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

seine Priester werde in Heil ich kleiden, seine Frommen sollen laut frohlocken.

17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Dort will ich Davids Macht erblühen lassen; eine Leuchte hab’ ich meinem Gesalbten bereitet.

18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Seine Feinde will ich kleiden in Schmach, doch ihm soll auf dem Haupt die Krone glänzen.«