Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Cantique des degrés. Éternel, souviens-toi de David, [et] de toutes ses afflictions!
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Comment il a juré à l’Éternel, [et] fait un vœu au Puissant de Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Si j’entre dans la demeure de ma maison, si je monte sur le lit où je couche,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Si je permets à mes yeux de dormir, à mes paupières de sommeiller,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Jusqu’à ce que j’aie trouvé un lieu pour l’Éternel, des demeures pour le Puissant de Jacob!
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Voici, nous avons entendu parler d’elle à Éphrata, nous l’avons trouvée dans les champs de Jaar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Entrons dans ses demeures, prosternons-nous devant le marchepied de ses pieds.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Lève-toi, Éternel! pour [entrer dans] ton repos, toi et l’arche de ta force!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Que tes sacrificateurs soient revêtus de justice, et que tes saints chantent de joie.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
À cause de David, ton serviteur, ne repousse pas la face de ton oint.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
L’Éternel a juré à David [en] vérité, il n’en reviendra pas: Je mettrai du fruit de ton ventre sur ton trône.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Si tes enfants gardent mon alliance et mes témoignages que je leur enseignerai, leurs fils aussi seront assis à perpétuité sur ton trône.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Car l’Éternel a choisi Sion; il l’a désirée pour être son habitation:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
C’est ici mon repos à perpétuité; ici j’habiterai, car je l’ai désirée.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Je bénirai abondamment ses vivres, je rassasierai de pain ses pauvres;
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Et je revêtirai de salut ses sacrificateurs, et ses saints exulteront en chantant de joie.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Là je ferai germer la corne de David, j’ai préparé une lampe à mon oint.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Je revêtirai de honte ses ennemis; et sur lui fleurira sa couronne.
