Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
A song for pilgrims going up to Jerusalem. Lord, remember David, and all that he went through.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
He made a promise to the Lord, a vow to the Mighty One of Jacob:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
“I will not go home, I will not go to bed,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
I will not go to sleep, I will not take a nap,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
until I find a place where the Lord can live, a home for the Mighty One of Jacob.”
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
In Ephrathah we received information about the Ark of Agreement, and we found it in fields near Jaar.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Let's go to the place where the Lord lives and bow down at his feet in worship.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Come, Lord, and enter your home, together with your Ark of your power.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
May your priests wear goodness like clothing; may your faithful people shout for joy.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
For the sake of your servant David, don't reject the king you have chosen.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
The Lord made a solemn promise to David, one he will never cancel—“I will put one of your descendants on your throne.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
If your sons keep to my agreement and my laws that I will teach them, then their sons will always occupy your throne.”
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
For the Lord has chosen Zion, wanting to make his home there, saying:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
“This will always be my home; this is where I want to live.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
I will provide the people of the city with all they need; I will feed the poor.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
I will clothe its priests with salvation; and its faithful people will shout for joy.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
I will make the line of David even more powerful. I have prepared a lamp for my chosen king.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
I will humiliate his enemies, but the crown he wears will shine brightly.”
