Žalmy 132

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Sang til Festrejserne. HERRE, kom David i Hu for al hans Møje,

2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

hvorledes han tilsvor HERREN, gav Jakobs Vældige et Løfte:

3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

»Jeg træder ej ind i mit Huses Telt, jeg stiger ej op paa mit Leje,

4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

under ikke mine Øjne Søvn, ikke mine Øjenlaag Hvile,

5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

før jeg har fundet HERREN et Sted, Jakobs Vældige en Bolig!«

6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

»Se, i Efrata hørte vi om den, fandt den paa Ja'ars Mark;

7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

lad os gaa hen til hans Bolig, tilbede ved hans Fødders Skammel!«

8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

»HERRE, bryd op til dit Hvilested, du og din Vældes Ark!

9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Dine Præster være klædte i Retfærd, dine fromme synge med Fryd!

10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

For din Tjener Davids Skyld afvise du ikke din Salvede!«

11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

HERREN tilsvor David et troværdigt, usvigeligt Løfte: »Af din Livsens Frugt vil jeg sætte Konger paa din Trone.

12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Saafremt dine Sønner holder min Pagt og mit Vidnesbyrd, som jeg lærer dem, skal ogsaa deres Sønner sidde evindelig paa din Trone!

13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Thi HERREN har udvalgt Zion, ønsket sig det til Bolig:

14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Her er for evigt mit Hvilested, her vil jeg bo, thi det har jeg ønsket.

15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Dets Føde velsigner jeg, dets fattige mætter jeg med Brød,

16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

dets Præster klæder jeg i Frelse, dets fromme skal synge med Fryd.

17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Der lader jeg Horn vokse frem for David, sikrer min Salvede Lampe.

18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Jeg klæder hans Fjender i Skam, men paa ham skal Kronen straale!«