Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Kasang laa. Aw Angraeng, David hoi anih patangkhanghaih to panoek ah;
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Angraeng hanah ahmuen ka hnu ai moe, thacak Jakob ih Sithaw hanah ahmuen ka hak ai khoek to, ka mik hae ka iipsak mak ai, ka mikhin doeh ka ngamsak mak ai, tangtang ni kaimah ih kahni imthung ah ka kun mak ai ueloe, ka iihhaih ahmuen ah doeh ka caeh mak ai, tiah anih mah Angraeng khaeah lokkamhaih to sak moe, thacak Jakob Sithaw khaeah lokkamhaih to a sak.
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Khenah, to kahni im loe Ephratah ah oh, tiah a thaih o moe, kathah thing thungah a hnuk o boeh.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Angmah ih kahni imthung ah caeh o si loe, a khokkung ah anih to bok o si.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Aw Angraeng, nangmah hoi na thacakhaih thingkhong hoi nawnto, angthawk ah loe, nang hakhaih ahmuen ah, angzo ah.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Na qaimanawk loe toenghaih hoiah amthoep o nasoe loe, nangmah ih kaciim kaminawk mah anghoehaih laa to sah o nasoe.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Na tamna David pongah, situi na bawh ih kami to pahnawt hmah.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Angraeng loe David khaeah loktang lokkamhaih to sak; lokkamhaih to hnuk amlaem taak mak ai; na takpum ih thingthai ah kaom kami to na angraeng tangkhang nuiah kang hnutsak han.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Na caanawk mah ka lokkamhaih hoi nihcae hanah ka patuk ih ka loknawk to pazui o nahaeloe, nihcae ih caanawk doeh na angraeng tangkhang nuiah dungzan khoek to anghnu o toeng tih.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Angraeng mah Zion to qoih boeh; anih loe to ah ohhaih ahmuen sak hanah koehhaih tawnh.
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Hae loe dungzan ah kang hakhaih ahmuen ah oh; ka koeh pongah, hae ah ka oh han.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Anih to pop parai caaknaek hoiah tahamhoihaih ka paek moe, amtang angmah ih kaminawk to zok kam hahsak han.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Angmah ih qaimanawk doeh pahlonghaih hoiah ka khuk han, kaciim angmah ih kaminawk loe anghoehaih laa to sah o tih.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
To ah David to taki ka cawnhsak moe, situi ka bawh ih kami hanah hmaithaw to ka sak pae boeh.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Anih ih misanawk to azathaih hoiah ka khuk pae han; toe anih lu nui ih sui lumuek loe ampha tih.
