Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Ein song til høgtidsferderne. Mykje hev dei trengt meg alt ifrå min ungdom - so segje Israel -

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

mykje hev dei trengt meg alt ifrå min ungdom; men dei hev ikkje fenge bugt med meg.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

På min rygg hev pløgjarar pløgt, dei hev gjort sine forer lange.

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Herren er rettferdig, han hev hogge av reipi til dei ugudlege.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Dei skal skjemmast og vika attende alle som hatar Sion.

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Dei skal verta som gras på taki, som visnar fyrr det fær veksa;

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

slåttaren fær ikkje handi full, og bundelbindaren ikkje eit fang.

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Og dei som gjeng framum, segjer ikkje: «Herrens velsigning vere yver dykk, me velsignar dykk i Herrens namn!»