Žalmy 129

1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Canto dei pellegrinaggi. Molte volte m’hanno oppresso dalla mia giovinezza! Lo dica pure Israele:

2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Molte volte m’hanno oppresso dalla mia giovinezza; eppure, non hanno potuto vincermi.

3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Degli aratori hanno arato sul mio dorso, v’hanno tracciato i loro lunghi solchi.

4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

L’Eterno è giusto; egli ha tagliato le funi degli empi.

5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Siano confusi e voltin le spalle tutti quelli che odiano Sion!

6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Siano come l’erba dei tetti, che secca prima di crescere!

7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Non se n’empie la mano il mietitore, né le braccia chi lega i covoni;

8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

e i passanti non dicono: La benedizione dell’Eterno sia sopra voi; noi vi benediciamo nel nome dell’Eterno!